Den a noc-hlava a srdce

Jsem snad jiná, nebo spím?
Není to má vina, že lásku přes den necítím.
Ve dne cítím divný chlad, co uhasí žhavé srdce mé
Které v noci vzplane zas a shodí obal z kamene.
Proč jenom v noci, probudí se ve mně síla.
A mám své srdce v moci, jak čarovná víla?
Přes den zase zchladne, ta část těla co cítí lásku.
Přes den cit můj zvadne a slzy jsou jak na provázku.
Pomaličku probouzí se moje srdce k citům zas
Ale hlava zatvrdí se a chce zničit tenhle kaz.
Přes den mám pancíř, jenž je těžké prorazit.
Jsem jako kacíř, co nechce city prozradit.
Hlava mi to zakazuje. Bojí se bolesti.
Srdce ale ukazuje, že si cestu proklestí.
Přes den jsem ten kdo se citům brání.
Ale v noci není den a pro tu masku je čas spaní.