Cestou skrytých zátočin

Myšlenku spoutat,
chtěla bych na chvíli.
Utvořit plán,
na cestě ve zmatku.
Setrvat v představách,
ve snách a iluzích,
v něžnosti modrých
očích Tvých pohledu.

Cítím jak tiše,
vzrušeně ševelí,
hlavou mi přání.

Cítím jak suše,
oči je mění,
k nepoznání.

Nestavím zámky z vody a rákosí,
nevěřím v sliby z vloček a z papíru.
Chtěla bych víc,
postavit vztah,
s důvěrou, láskou a na míru.

Dívám se na Tebe s pocitem štěstí,
společně hýčkáme dřív jen můj sen.
Schováváš v sobě snítku svých neřestí,
ve snaze vytvořit bezchybný den.
Něžně Tě láká, pavouček do sítí,
díry jsou krásou pavučin...
Bezradně topíš se v očích těch tajemných,
na cestě do skrytých zátočin...