miniBalada

Krajinou temnou jede pán
na koni – co je okován.
Má lačný zrak – touhou je hnán
Mraky se po obloze plazí!

Dívenka křehká jako víla
ze sna ho náhle probudila

až hlava se mu zatočila
...nyní jej v mysli doprovází!!!

Neváhal vyjet v noci za ní
a uzdu pevně drží v dlani,
chce dostihnout svou snovou paní
z které dech se mu tají

Světlušky koni hřívu zlatí
věštíc, že již se nenavrátí
že vjíždí rovnou do oprati..
..a zavírá si cestu k Ráji!!

Kmen kořeny své nastavuje
a vítr skučíc, úpí, duje
I On hlasem svým prorokuje
že takhle noc se zdá být zlá!

..však jezdec vizí svou je hnán 
střemhlav se řítí nepoznán
tam, kde je temna hloubi chřtán
a kde hledat  - se nevyzná

Záhadný měsíc mysl šálí..
svou krásku náhle vidí v dáli
a vlasy jen jí tělo halí
náruč svoji otevírá

Mlčíc a stojí v hvězdné záři
bledá – jak panna na oltáři
už teplo chybí její tváři
..je až mrtvolně bílá..

Slatiny páchnou po krajině,
pára se všady vůkol line
hmyz žravě leze po mršině
přelud se náhle ztratil v tichu..

Stromy se mužské vášni tlemí
nohy už ztrácí pevnou zemi
propadá se v chřtán rozevřený
mizí v bezedném, zrádném břichu..

Noc obřadně si nasadila svůj černý háv...
...a odkudsi se snesl sám Smrtihlav!!

**