Deštík

Podivná kapka po stéble stéká,
Na její místo tlačí se další,
Kolotoč točí se již dlouhá léta,
Když jedno uschne, tak druhé raší.

Po suchém létě se sluncem na trůně,
Vyprahlou zemi silný déšť pokropí,
Prameny vody tříští se o tůně,
Potoky života pustinu zatopí.

Znavené stromy dýchají zhluboka,
Těžkými kořeny živiny čerpají,
V západu slunce leskne se zátoka,
Ospalé děti ke spánku lehají.

Nastává ticho, přichází s tmou,
Pomalu kráčí zasněnou krajinou,
Milenci v sadu pomalu jdou,
Nad sebou objeví hvězdičku zářivou.

Teď jenom pro sebe širý svět mají,
Červené mraky z oblohy mizí,
Cvrčci své písně rádi jim zahrají,
Oslaví s nimi jejich cit ryzí.

Sic jemný deštík z nebe se snáší,
Však s vlasy hebkými hraje si vánek,
Kéž nikdy neskončí okamžik vášní,
Kéž nikdy nechytí je vládce spánek.