Ani nevím

Je večer a já si stále povídám se všedností dne
jen já, monitor a poloprázdný hrnek čaje,
co pozoruje jak ve mě smutek zraje
oči se mi už zavírají
ale pocity úzkosti stále zrají
chtěl bych někam utéct a nechat život tady..
nastoupit do letadla a letět....třeba do Kanady
už vážně nevím
každý den je tak prázdný, bez naplnění
a každá noc utopená alkoholem a beze snění
nevím no, jsem chtěl něco napsat a nějak se z toho dostat
přitom se vlastně motám v kruhu
jak já bych zase chtěl vidět duhu
celý svět vidět tak barevně a krásně
přes den se jen tak procházet
a noci plné vášně
ale to je sen, který sním když zrovna bdím
heh, teď mi spadla na stůl hvězda
a trocha vesmírného prachu usadila si mi na klávesnici
takový vesmírný prach, podle jedné z teorií právě z něj vznikl život
ale což, asi už neprobudí mé srdce spící
možná tak šupnout si ho jako nějakou drogu
nebo nasypat do teplouckeho grogu
zamichat a osladit trochou cukru
už stačí jít jen spát
ještě každé hvězdě zvlášt dobrou noc dát
a ráno snad probudím se někde jinde jako někdo jiný
začnu odznova, čistý a nevinný-.-.-.-