Verše pro padlého anděla

Pro mého padlého anděla,
jenž nikdy už nezdvihne
svůj ohnivý meč pro mne.
Bez něj tonu v černých
bahnech hlubokých močálů
beznaděje. A těžká hustota
vzduchu před bouří, jež trvá,
krátí světlo mým plícím.
A ta myšlenka samoty bodá
své rituální dýky do mé
lebky, do spánků, do mozku.
A jako rozžhavené olovo
je krev mého padlého anděla,
již musím pít jak Nosferatu,
když po nocích poslouchám
hlas umírající nevěsty,
která svým chladným dechem
šeptá, jakoby zpívala requiem:
For My Fallen Angel...
Tak nakonec začínám věřit,
že já jsem tím padlým,
však nikoli andělem...