Povodeň 2002

Viděl jsem mladíky v provazech vody…
Promrzlí na kost jak stavěli hráze…
Bez zbytečných slov chránili to co jim drahé jest…
Možná vlast, možná jen pro dobro
Ve zkřehlých prstech dílo šlo snáze ne pro dary a slávu…
V pryžovém hávu zrodila se hranice sucha a potopy…

Strach a naděje a čekání, když pevná stěna hotova – vstříc vlnám hledí zástupy…
Pach bahna a naděje a svítání… v matce měst se matka řek podívala za ploty…
Přichází zoufání

A pak jen bláto a v něm pot a slzy…
Po proudu odešly celé životy. Generace předků uvězněna v tlejících almarách…
A paprsky světla na papíře jsou proměněny v bahno a v bahno se mění i osud…
Nemohu plakat a nechci si zoufat a můj vztek i bezmoc se proměnili v nástroje…
V bahno se pozvolna měním i já…
…jen uvnitř bije srdce a ruka k dílu ze železa…