Moudrost

Jak modrá planeta uprostřed temnoty,
Já, stará budova, studnice moudrosti,
Z velkého stáda vybírám klenoty,
Které jak diamant zbavuji hlouposti.

Maličké kamínky s průzračným leskem,
Stříbrné perly zářící na krku,
Krásného dortu stanou se těstem,
V jednotných řadách vytvoří mozaiku.

Já jsem jim formou a nebo rámem,
Jsem jejich hranicí, jak v lese louka,
Pro slabší z nich jsem také ráhnem,
Na kterém do plachet vítr mi fouká.

Na dlouhé cestě jsem jejich průvodce,
Neznají bídu, smutek, či strach,
Vzpomíná na mne kdejaký důchodce,
Když večer poznají, že hraje Bach.