To co vám přenechám

Pro případ, že má duše vzhůru k nebi odletí,
píši vám pár slov ve své závěti.
Nechám vám něco z toho, čím jste mi život naplnili,
nechám vám pár snů, které se mi nikdy nesplnily…

*-*

Svojí mámě bych chtěla radost do zbytku života dát,
aby zapomněla na hádky a křivdy, aby se uměla smát.
Chtěla bych ti dopřát klid, abys životem plula jako Flotyla,
vrátit ti kousek toho mládí, které jsi se mnou ztratila.
Až na vyvrácené okamžiky, vždycky jsi byla pro mě vším,
tak odpust, že mnohdy dělám, že tvé rady neslyším…
A sen, který se mi s tebou nesplnil?
Uhasit ty hádky, věčně sálající dým…

*-*

Pro tátu zde nechávám srdce, které jednou jako kytka rozkvete.
Chtěla bych, abys věděl, jak bolí podceňování a ponížení svého dítěte.
I když byl jsi krutý a nikdy si mi neukázal, že mě máš rád,
chtěla bych ti míň práce v životě dát.
Aby ses mohl naučit,co je to „ Mít rodinu“,
abys konečně vyšel ve své povaze ze stínu.
Sen, který se mi s tebou nesplnil –
aby si na mě aspoň jednou hrdý byl…

*-*

Pro svojí sestru nechám hezkou vzpomínku,
jsi živlem, kterému osud daroval do vínku.
Snad jsme mohly být více sestrami,
jít v životě společnými cestami.
Sen, o kterém jsem vždycky mohla nechat zdát,
bylo si s tebou více povídat.

*-*

Pro svojí babičku zanechám od cesty,
pořádnou dávku namíchané lidské bolesti.
Stejnou bolest, kterou jsi působila mě i mojí matce.
To podala bych ti v jehle, v jediné dávce.
Aby ti život řídil generál tobě podobný,
aby tě uráželi lidé tak, až to bude nevhodný.
A o čem jsem s tebou v životě mohla jen snít,
bylo hodnou a chápající babičku mít….

*-*

Pro svojí lásku zde nechávám smutné povzdechnutí.
Milovala jsem tě, stejně jako je lásky koření – plné různých chutí.
Někdy s razancí poblázněného Amora,
jindy utrápeně, někdy zas jako potvora.
Chtěla bych ti dát do života zodpovědnost, která ti je ryzí,
důvtip a pochopení, což je ti cizí.
Sen, který se mi s tebou nikdy nesplnil a moc jsem po něm toužila?
Mít náš vlastní domov, kde bych se s tebou zas o kus víc sblížila.