Florencie

V objetí strážců letitých
ukrytá v klíně květnaté matky,
kde šum vody v opomnění ztich
a zanechal jen vlnek hrádky.
Líbána květy na dlaních
kolébka nových snů a krásy
skrytá v ňadrech Toskánských
v místě dýchajícím dávnými časy.

Z lamp náhrdelníky břehů kol
ve stínu zrcadlícího se večera
odrazy zářných klenotů na úkor
chladná tma s požehnáním hor ukrývá.
Chladný vítr opírá se do vlasů
tyčících se nad rodnými domovy;
za železných srdcí houpání a ohlasů
rozechvěje dláta a štětce umělcovi.
A na vztyčené hlavě lůna
pohled do vod, domovů a skal
kroky strachu a odvaha tenká jako struna,
ale pohled ze srdce za to stál.

Dál poklidně si spí - neslyšně dýše
čas jako voda plyne rychle a tiše
skalnatými hradbami chráněná
dřímaje bdí tato dech beroucí květena.