Dáma v kavárně

Dáma v kavárně
Je krásné vzpomenout si na tě,
jak sedíš na té židli a každou
chvíli se tvé oči zdvihly
od popsaného papíru.

Něžné rty tvé se topily v kávě
a je jen na mě,jestli si půjdu
k tobě přisednout nebo tě budu
pozorovat mlčky dále.

Prsty tvé kvapně píší a to co je
ruší je srdce mé,které tak hlasitě buší.

Já sedím o kus dále a sleduji tě stále,
ale nedokáži se přiblížit k tobě,mladé dámě.

Už pomalu ze židle se zvedáš a na ulici někoho
hledáš.Avšak kočku jen tvé oči spatřily a ty
si sedáš ještě na chvíli.

Dveře se otevřely,do kavárny vešel nevítaný host.
Tebe si odvedl a mě přepadla ukrutná zlost.

Ale když jsi odcházela,na mě jsi se podívala,
tvé rty se usmály a vzpomínku na tě mi v mysli
nechaly.