Lípa

Jak stará lípa v zahradě stojím,
V mých větvích statných, hnízdo má minulost,
Toho, co bude, trochu se bojím,
Přesto však s radostí uvítám budoucnost.

Skrz silné kořeny rozvádím živiny,
Které se potravou výhonků stanou,
Snažím se ze všech sil rozšířit dužiny,
Bez kterých výhonky s větrem se lámou.

Po čtyřech letech stálého růstu,
Zásluhou kořenů, dajíc jim živiny,
Svým květem naposled projeví úctu.
V podobě plodů odejdou z rodiny.

Nastoupí noví, jiní, však podobní,
Mé dobré kořeny moudro jim dají,
S úžasnou přesností živiny rozhodí,
Po kterých výhonky dychtivě volají.

A tak si žiji za rokem rok,
Dnem za dnem běží, rychle svět míjíce,
Možná že někomu způsobím šok,
Že letos slavím osminu tisíce.