O Blbosti

Ó ty lidská Blbosti!

Jak jsi věčná a neomylná!

Chceš složit slib věrnosti,
rozum-dálka nedozírná!

Ó ty velká Blbosti,
hnána křídly zapomnění,
jsi roznětkou starostí,
lesy tiché šumí.

Ó ty sladká Blbosti,
na kolenou se ti klaním,
jezdec v sedle hlouposti,
vzdávám holt tvým daním.

Ó ty želvo sklerotiků,
v náručí tvých velkých vzlyků,
nepřítelko poustevníků,
jede jedů milovníků.

Přicházíš tak nečekaně,
otvíráš své velké dlaně.

Přicházíš tmou,
dveřmi, roky,
pokoříš i velké soky!