ANA

Ač slabá, tak přece krásná,
pyšná na další popřenou chuť.
Přestaňte z ní dělat blázna,
a říkat jí: "Tak už se vzbuď!"

Místo vlasů sláma suchá,
místo líčka lícní kost.
Už vás dávno neposlouchá,
vždyť urážek už bylo dost!

Váha alias přítel věčný,
jí pomáhá setrvat,
a udělat ze silné slečny,
to, čím chce se tak moc sama stát.

Dost už bylo slz a pláče,
dost už bylo sladkostí.
Místo toho aby jedla,
se radši pere s bolestí.

Stává tiše před zrcadlem
a se slzama v očích,
krmí mysl dalším klamem,
o jejích velkých bocích.

Od mala jí každý říká,
že je tlustá a ošklivá,
a tak jí kromě diety,
asi nic jiného nezbývá.

A tak to, pro co dnes dýchá,
pro co jí vlastně srde bije,
už není jídlo ani pýcha,
ale její anorexie.

Tenkrát sice byla šťastná,
tenkrát, když tě chtěla mít.
A tys jí řek´, že není krásná,
a že si chceš svou cestou jít.

A tak ikdyž ví, že umírá,
a že už nemá tolik času,
že váží míň, než kdy vážila,
konečně v sobě vidí krásu.