Šeptám

Vzala mi tě smrt, tebe lásku mou,
auto co nelze ovladnout kosí louku rozkvetlou.

Tvůj tep, ač slabý, já stále cítím
mé nadějě , však plané, do zoufalství se řítím.

Šeptám bojuj.

Přikrývka noci skrývá hrůzu kolem těla tvého,
zatínám prsty do bahna, tvou krví rozměklého.

Šeptám neumírej.

Proč jen to auto, proč jelo dál,
za příkopem na louce někdo o život bojoval!

Šeptán vydrž.

Nesou se z dály ozvěny jež značí něco zlého,
pozdě volat pomoc pro již zemřelého..

Šeptám Prosím..

Čtyřicet pět minut trvá boj o život tvůj
a já křičím, že je ti teprve devatenáct, že jsi můj.

Křičím zachraňte ho.

A pak už nevnímala jsem slova, co nesly se z dály,
když tvé tělo bezvládné černou plachtou přikrývali.

Šeptám sbohem.

Je to osm měsíců já stále cítím tvůj tep,
nenávidím tenhle osud, nenávidim život i svět.

Chci stát se prachem a smíchat se stím tvým,
chci vidět jméno mé na náhrobku kamenným.

Chci s tebou splynout s zemí, chci mít blízko k nebi,chci abychom byli smrtí zasnoubeni..

Stále čekám..