Můza

Smrt jí sluší
jak hadovi uši
Stojí v dlouhým plášti
na ulici v dešti
Cylindr na zvrácené hlavě
Životem prolítla bezhlavě

Kdo v tom má prsty?
Kdo ji vyprostil
ze spárů života
teď ani nedutá

Dlouho tam ležela
obloha brečela
Krev z ran jí vytéká
a vrah dál utíká
Myslíš že nikdo ji nehledá?
Někdo však přece ji postrádá

Měla už tu dávno stát
Měla mi polibek dát
A mezitím líbá jen
promoklou matičku zem

Vydal se na cestu
k jejímu squatu
Tma jako v pytli
zakop o hmotu
Sehl se, kouknul se co to tu leží
Posvítil si na to, uvěří stěží

Kdo to jen provedl?
Smrti vstříc odvedl
mou drahou můzu?
Zažije HRŮZU!