čekání

Na nádraží plném vlaků
čekáš na ten do Zítra.
V očích je vidět trocha strachu
Tvůj život přece není hra.

Od života čekáš lásku,
však nestačí ji pouze chtí
ta tajně vzhlížet ku obrázku.
Tu musíš umět uchopit.

Máš dojem, že jsi stále blíž
byť používáš jenom zrak.
Zvláštním věcem nevěříš,
leč přesto čekáš na zázrak.

Ráno, když se probudíš,
vždy jenom čekáš na soumrak.
Ty nežiješ, možná sníš.
Sám víš dobře, je to tak!

Vteřiny plynou, roky mizí
za každým stojí příkrý sráz.
Tvůj vlastní život? Život cizí?
Tak na co čekáš? Není čas!