Vánek

Vítr fouká do okna mého,
zpívá přitom něco tajemného.
Kapky vody mu k tomu ševelí,
přitom souhru nemají.
Já proto rychle ven jdu
a tu píseň si poslechnu.
Kráčím tiše a ouška napínám,
tu píseň strašně prožívám.

Silnice jak zrcadlo zdá se být
a já po ní musím jít.
nevím kam mě však mé nohy vedou.
Snad k tobě!
Za mou milou mě dovedou.