Nevěrectví

Hluboký les a v něm tůně ještě hlubší
v oparu se cosi krčí.
To jen laně divoké, pasou se v trávě vysoké
a mladá dívka v tůni koupajíc nespouští oči
z toho houští, neboť vzácná to chvíle pro každého
pasoucí se laně blízko něho.

Náhle v mžiku času vyrušeni jsou, dupotem koně
svižným krokem znějící, už dívka tušící
se do vody hluboké schovává
a laně v dáli mizejí, tu jedou oba dva.

Zdatný muž v šatu bohatém jede na svém oři bílém
a krásné dívky si všimnouce seskočí z koně divoce.
Seskočí z koně a povídá,"dej mi ruku svou,buď paní má!"

A dívka překvapená vynoří se z vody, jak jí v půli
těla Pánbůh stvořil. "Raději ukážu spodnici, než-li plody z lesa hořící". I bere mokrou sukni do svých
dlaní, by zakryla co jest cenné pro ni.

"Oč pane, oč mne to žádáš, švadlena jsem jen
a ty šlechtic, jak bych ti mohla vyjít vstříc."
A zdatný muž, ten krasavec s neústupností sobě vlastní
naléhá, "mně nevadí, žes ubohá to švadlena.
Já citem nejhlubším tě poctít chci a za ženu tebe mít!"

"Na původu nezáleží tvém, máš vše, co žena s titulem.
Ach ten čas letí, ale na mne pamatuj, přijdu s prosbou
k tobě zas, třeba jen pro tvůj krásný vlas."

To setkání jejich první a mnoho dalších bylo.
Navštívil on ji a ona jeho. A za ten krátký čas
se vyslovil zas a zas.

Okouzlena slovy, dary poddala se jeho přání,
neznámý pocit jí strach nahání. To nejistota,
však na ni nedá a lásku u něj hledá.

I přišel ten velký den, v bohatém šatu si slibují
lásku a věrnost před Pánem. Veselí a hodokvas
zastihl i ranní jas. Po bujné noci je zdatný muž
jejím pánem, však ona nic netušíc, že s láskou
už je amen.

Od šťastného dne zakrátko, zmizelo to pozlátko.
Ženich se v pravém světle ukázal, pán na lov
jiných paní jezdíval.

Dny i noci plné samoty trávila dívka v naději,
že láska se znovu objeví. Ale čas plynul a přinesl
jen žal, té krásné dívky se muž dávno vzdal.

Smutnou a nešťastnou ji nachází mladičký jinoch,
poddaný. Dívku ve tváři radost jímá, když panský
sluha ji objímá. Tu pookřála její duše a v náklonnosti
jeho nachází, co ztratila u svého muže.

Však muž ve společné radosti zahlédl je oba
a jeho duši zaplavila zloba.
Chvíle plné štěstí, lásky trvaly jen krátce,
pomstil se šlechtic za nevěru sladce.

Uvázal ženu svou ke zdi chladné a nedočkavě čekal
až hlady padne. I panského sluhu stihl trest podobný,
v tmavé komoře leží mladík hladový.