Zděšující nenávist blízko tebe, blízko nás

Prázdná postel, prázdná náruč, prázdná kytice růží..
Znesvěcený kostel a hořící obruč na mé kůži..
Ponechal sis vyhaslé srdce naší rodiny,
zahrabal si se s ním pod vlké peřiny,
ve tvojí cele..
Je to tak smělé..
Kapky krve z máminých myšlenek,
máčí bolavý splín rodinných vzpomínek.
Tati, kdy tě pustí?