Jehla

Jehla

Pod jehlou tupou,
vyčnívá kousek pousmání,
pod jehlou, která nezní,
když konec nemá.

Cíl našla v srdci,
které burácí,
láskou a zklamáním,
po světě se trmácí.

Dužinu pevnou,
probodla právě,
v kavárně s tebou,
na jedné kávě.

Najednou káva se stala krví,
proč stačí jen okamžik a všechno se zmrví...
ústa mi od ní zčervenaly do syta,
cítím se jak nahá - bez srdce odkrytá.

Vrať mi můj klíč,
můj domov mi vrať,
najdu možná cestu k tobě,
bez jehly ostré.

Nic není tak hořké,
jak smutek a pláč,
bez jehel ostrých,
v tuposti se spal...