Já...

Mlčím, i když křičím.
Směji se, i když pláču.
Líbivá, i když se příčím.
Zdravá, i když nemocná.
Vůči Vám vždy bezmocná.

Bez duše a přeci žiji.
Oči bez slz a přeci slané.
Snad osud a vše již dané.
Z poháru utrpení dál piji.

Bezedný to pro mě grál.
Plná ústa hořkého moku.
Jsem jak loď v zamrzlém doku.
Nemohu, již nemohu dál.

A přeci v srdci místo mám.
Prahne a žádá milovat.
Snaží se jen lásku přivolat.
Otevřený, jak levný krám.

Jsem jak voják po boji.
Co poznal právě cenu života.
Všechno není jenom dobrota.
Nikdo mi rány nezhojí.

Teď stala jsem se z pekel víla.
Co silnější než kdejaký muž.
Jizvy udělal mi život a ne nůž.
Tam kde on ztrácí, mně síla zbývá.

Co vy mi dáte, já třikrát vrátím.
A to jak lásku, tak i zradu.
Ať jste z rozpadlé chaty, či z krásného hradu.
Za vše co udělám, stejnak platím.

Beztak s úsměvem půjdu dlouho cestu.
Aby netrápili se ti, co mě a co já mám ráda
Každý má už i tak od osudu obtěžkaná záda.
Tak díky tomu doufám, že neztratím se ve stu.