O touze a o jiném...

A tolik milovat bych chtěl tu jednu
jenž v duši mojí vězí hluboko a pevně
že smiluje se je však v nedohlednu
tak budoucnost svou vidím víc jak temně.

Co do krásy duše i těla,když chudoba Tě hyzdí
ač vcelku zdráv,přec dluhy nemocí jsou stálou
tak tím vším cítím se přitlačen ke zdi
a že přátelé pomohou mám naději jen malou.

Já vladyka,syn rodu hrdého jsem členem
ale jméno které nosím těžko dluhy splatí
vždy když pod směnkou se podepíši jménem
část hrdosti se tím podpisem ztratí.

Tak nad památkou otce často pláču
a přemýšlím jak on by věci řešil
pak nad osudem svým těžko radostí skáču
když tolik v životě jsem zhřešil.

Vladyka 03 08