Kýč

Nejsi tu se mnou, když tě potřebuji.
Nejsi tu pro mě, když tiše pláču v koutě.
Proč jsi nenapsal mi?
Cítím se jak malé, opuštěné Kotě.
**
Jediný den, propast vytvořit umí,
a i krásný sen, se svítáním zmizí.
Nejen srdce bolí, když utíkáš,
sklenice rozbitá dnes na zemi zůstává.
**
I když v naději mě udržuje,
že snad brzy tě uvidím,
o to větší zklamání přichází,
když plány nakonec padnou.
**
Proč nic nevychází jak bych chtěla?
Proč všechno má svůj řád?
Proč nemůžu být s tebou ani bez tebe,
proč stále tak moc mi chybíš?
**
Nemůžu říct, byl to úlet,
nemůžu tvrdit, že pro mě nic neznamenáš.
Nechci tě ztratit, copak tak divné se to zdá?
Jen jedna holka je ztracená.
**
Bože proč já, takové „štěstí“ mám?
Jistě, vše co jsem si přála mám,
Velkou lásku jsem už našla,
Jenže mizí mi v dálkách.

Chtěla jsem jen říct, jak moc mi chybíš a jak mrzí mě, že nemáš čas. Miluju tě hrozně moc, vždyť to víš, nemůžu dýchat, když nejsem v tvojí náručí. Toto, co tu patlám dohromady, jak hrozný kýč se zdá, leč však teď je to co miluji. Jsi můj černobílý kýč, kde fialová jedinou barvou je. Jsi jen můj sen, co k ránu mizí, jsi jen prsten, co zakryly zavěje. A přesto mi chybíš ty můj blázne.