7 vteřin vojáka

Jsem napůl šílený
kolem mne kanonáda
brečím nad mrtvolou
padlého kamaráda
uši si ucpávám-
křičím co nejvíce a
oblak smrtelný
vdechují moje plíce

Oči zaslzené hledí
do všech dálek
sousedé za plotem
důvodem věčných válek
jsou na tom jako my
až po krk v lejně
každý na své straně
a přitom stejně

Sedíme na lopatě
ďáblovy pece
ruce jsou smáčené
v krvavé řece
jsme hlady vyzáblí
a k smrti vyděšeni
krajem se rozléhá
válečné běsnění

Zuří zde najednou
bouří snad tisíce
blýská se z kanónů
déšť vybuchlé munice
všichni teď toužíme
vrátit se domů
už dávno nevíme
co vedlo nás k Tomu?

Do dlaní pokládám
lámu si hlavu
vzpomínám bláhový
šel tu pro slávu
hrdě jsme kráčeli
s puškama na bodáky
zpátky teď potáhnem
na duších mrzáky....

(Musel jsem to zažít
abych pochopil
co pro vlast vykonal
a co natropil
jestli to přežiji
a rozum uchovám
sekery válečné-
navždy zakopám...)