Zklamání

Umírám touhou pohlédnout Ti do očí,
však bojím se, že uvidím jen nenávisti žár.
Tvé kamarádství kol mě se už netočí,
zbyly mi jen vzpomínky a je jich pouze pár.

Vzpomínky plné radosti a štěstí snad,
jsou už všechny dávno naprosté tabu.
Uštklas mě jako nejjedovatější had,
nechalas mě žíti v klamu.

Vím, že nevrátím to zpátky lehce,
lze říct, že nevrátím to vůbec.
Srdce mé po Tvé zradě těžce
puklo a spadla na něj klec.

Klidně jsi proti mně poštvala zbytek,
lidi, co měli mě snad trochu rádi.
Je to jako uschnutí všech kytek
co chtěli klidně kvésti v mládí.

Ubíjíš mě svými slovy nenasytnými,
ubíjíš, a jde z Tebe pouze smích.
Chceš vše ovládnout činy omamnými,
však nemáš pranic v rukou svých.

Já svou daň Ti už splatila tímto dnem
a těmito řádky ve verších.
A nechci už být ani tvým jediným snem,
snem, ve kterém zlořečíš...