Bláznivá

Asi Ti připadám bláznivá,
a máš na to svaté právo.

Nálady jak šaty měnívám,
častěji než je zdrávo.

Stačilo by trochu ovládání,
úsměvy a povídání - ale jak na to,
nemám zdání.

Mám svoje hlubiny,
kde křičím bolestí,
kde pouhá návštěva,
připraví Tě o štěstí.

Mám svoje bolesti,
co nedají se sdílet,
a v duši neštěstí,
co přinutí mě kvílet.

A mám své vrcholy,
kdy tančím na ulici,
svoje dny z duhy,
rozkoší plýtvající.

Vteřiny,
naplněné k zalknutí euforií.
Vteřiny života,
kdy znovu uvěřím,
že žiji.

Jenomže ovládnout
jízdu na tomhle toboganu,
zdá se mi nemožné,
pokaždé hůře vstanu.

Když dojedu do večera,
bolí mě duše celá,
a pláč už přes den
ztratil vláhu.

Jen suché oči utřu do rukávu,
a přečkám noc,
po které znovu v ringu,
se smutkem v boji stanu.