Dům

Dneska je pátek,
a třináctýho k tomu,
já stojím tiše u letitého domu,
a rukou hladím jeho rozpraskanou zeď,
která mi vypráví co bylo dřív,
a co je teď.

Hlavou utíkaj myšlenky,
jak koňské šestispřeží,
jsou jako roky života,
jenž tímhle domem běží.

Ten dům je příběh z betonu,
malty a rezavýho kovu,
poznával lásky i zklamání,
a nejvíc lidskou zlobu.

To všechno je tu v jeho zdech,
jen pod omítkou skryto,
když hladíš rukou jeho zdi,
je ti ho trochu líto.

Ten dům už zítra odstřelí,
zbyde jen hromada suti,
a na tvé cestě životem, zas jedno ohlédnutí.