Město poet

Když v noci se budíš v ten okamžík chvíle
pak jiskra jen překsočí předlouhé míle
tvá lehkost se obtáčí v řádění očí
a jemnost se zračí však tebe nezaskočí

Když se tě na chvíli zbaví ten pocit
jenž hudba ti ukáže půlnoční procit
Když vůle pak zápasí s únavou snů
a oči padají na sklonky dnů

Není to lehké však musíš to přejít
a v malinký okamžik k tomuto dojít
to není jen o píli při starých mravech
spíš o můzách ze snů a blouznících stavech

Je o velkém usílí které se ztrácí
když nabudeš pocitu že není co k práci
a o boji s myslí jenž chtěla by spát
též ona si myslí že neměl bys hrát

To opravdu není tak lehounká věc
když život staví se do cesty přec
Musíš též žít a překonat cestu
tu jenž tě dovede ku tvému městu

Městu kde básnící žijí už léta
a navzájem soupeří o přízeň světa
Nebude lehounká cesta tam jít
leč toť ono místo kde měl by jsi žít

Není sic lehké tam dosáhnout cíle
když okolo tebe je všude jen píle
není to lehké však můžeš to zkusit
a možná se budeš pak uznáním dusit

Je možná snadné teď o tom tak psát
však já chci i s můzou svou v tom městě stát
ikdyž já nebudu od něj aň míli
stejně jsem cítíl jej aspoň na chvíli

To ona mě určila psát bez ohlasu
a dlouho mě mučila nedostatkem času
a teď když už vím co míti mohu a mám
uzřím já jistotně on světa lán

Po dlouhé cestě jež je víc než cíl
pak možná já zjistím že světa jsem díl
v okamžik pravdy jen otevřu oči
a smrt mě pohltí za jasné noci