BÁSNÍK V BLÁZINCI

Píšu si své_básně
psychouš říkal,
že_prý dost zvláštně
všech_novidím jasně...nikde žádné třásně.

Když beru kazajku
se svázanými křídly
chechtám se potají
ďábla tam poutají.

Mřížové okno
myšlenky rozdělí,
ty velké neprojdou
ve mně si postojí.

Všechny roční období
denně v_mne vnikají
pilulky - rádoby
...čtyři mi dávají.

Vymezené cesty, procházky z dozorem,
abych je omylem, nenechal pokousat - Amorem.

Když se nechce zpátky
zavedou mě vrátky
ještě mi je otevřou
ať už nejdu za_sebou.

Sekal jsem dobrotu
asi dva týdny,
potom mě pustili,
jak vydry z líhní.

Vesele cupitám
volnost si dýchám,
do parku vkráčím
na trávu lehám.

Najednou oněmím
nemám co říci,
blázna už nechtějí
a jak mám žíti?

Prosím je o návrat
chce se mi PSÁT!
najednou zjišťuji
...chce se mi spát.

...a_nebo řvát?

Pomalu usínám
v hlavě je husto
všude jen lidi jsou
a je tu pusto.

Konec výplodu.