Místo, čas, realita

Jsem to já kdo stál v temnotě
byl jsem podroben žalostné samotě

Za svůj život krátký
nepoužíval jsem zkratky
šel jsem na věc přímě
nesl jsem veškeré břímě

konal jsem a za své skutky
slyšel jsem odezvu, smutky
vše vykonané bylo špatné
a vzpomínky na to už jsou matné

žiji dál, přijímám hořkou odpovědnost
z té chvíle se dá stavět věčnost
tak to má být, tak se má žít
né odpovědnosti se vyhýbat, snít

časy se mění, tváře stárnou
hodina se stává rázem marnou
tou chvílí co skutek vykonám
a i tu radost z toho mám

temnota je pryč,v dáli, už ji nevidím
má karma, jasná je, díky ní konečně bdím

teď tu stojím mezi vámi
a je světlo mezi námi
už se nemusíte ničeho bát
budu o vás dobře dbát

Povedu vás světlem
povedu vás světem
a doufám, že i jako já poznáte
co je dobré, špatné a co máte

ve svém srdci najdete
jakou cestou se pak vydáte
o volbu, o tu není nouze
každý za ní bude správně souzen