Povzdech

Trápím se myšlenkou,
kdykoli začnu snít,
kolik je krásných míst,
v kterých mi nelze žít,
na lidi myslívám po kterých stěží jen, sklouzne můj něžný zrak,
jako by okouzlen,
na úsměvy na tvářích,
beze mě uschlý květ,
já bez těch úsměvů mohla jsem zešílet.

Abych se utěšila,podnikám zvláštní lov, snažím se den co den,chytat se krásných slov,
a ve snách vytvářím na tvářích úsměvy,
ve slokách,ve slohu,
co zbývá mi nežli psát,
když všechno nemohu...