Kobka

Krev stéká po mramorových zdech,
V hrdle zamáčkla oprátka můj dech.
Bolestivý řev vychází ze sklepa
A vůně krve s ním.
Kdo nahlédne tam, uvidí jen stín.
Však pár kroků ujít stačí,
Pak šplouchnutí jak se boty
V tělesných tekutinách smáčí.
A hle, mučírna jak ze zlého snu.
A já jako kat se tam pýchou dmu.
Hlava s páteří z těla vytržená
Se groteskně směje opřená o zeď.
Na křesle z řetězy připoutána dívka,
Oči nemá, ty jsou ve sklenici před ní
Naložené v lihu.
A z rány v břiše jí střeva jako lana visí.
V koutě nohy bez těla, a ruce bez prstů.
Kdo se mnou hrá, tuhle prapodivnou hru?
Od stropu řetěz s řeznickým hákem
Co mladík na něm za krk visí.
Na holém těle rány, pokryté všemi hnisy.
U zadní stěny, kůly jako ostny trčí,
Na každém z nich člověk,
Živý co neskutečnou bolestí tam ječí.
Hle, stará skříň plná zkrvavených kostí,
A před ní já, oči mi planou zlostí.
A zklamáním a kdoví čím.
Vidím se, jak kouřící vnitřnosti
Z vlastního těla vyrvané
Tam jím.
A pak se cizí rukou v kobce popravím.