To co mi zbylo

V mé mysli je odkaz vzpomínek

Vzpomínám na tebe,

Na Tvá slova ,

Snad nebyli jen lží,

A to co teď svírám v dlaních

Snad nejsou jen zbytky úsvitu…

A to co teď svírám v dlaních

Nemusíš hádat…

Nemusíš hádat

Co mě drží nad hladinou…

Jsou Tvá slova ,o mě o Tobě….o nás…

Říkal si :“Nikdy Tě neopustím….Miláčku!

Ale..byla to lež…

Opustil si mě…nás..Sebe i mě…

Říkal si odpusť…a vzpomínej na Mě

Promiň…

Neumím odpouštět tomu

Co miluji

I když jde jen o pouhý úsvit

I když jde jen o tebe…

Vidím Tě pořád s kyticí růží stát před naším domem

Voláš:,, Miláčku čekám tu na Tebe,pojd dolů!“

Ted mám hlavě zmatek a jsem opět sama !

Moje srdce hladoví

Ale nikoli po růžích

…

Ten dům,já i svět….

My tu jsme stále….

Jen ty

…

Chybíš…

Osaměla jsem …

Jen chabé skoro neviditelné světlo svíček

ozařuje můj pokoj

Je zase zima a Ty tu nejsi

abys mi půjčil svůj kabát a zahřál mě

….Zbývá jen říct Děkuji….nebo Sbohem ….