Modlitba

Políbím křehkou kopretinu-
tu, co tolik ráda mám
a připustím si nejhorší svou vinu,
že pro nenávist lásku polykám.

Prosím ať nechci víc, než můžu mít,
prosím tě, ať lásku v duze zřím,
prosím, ať naleznu svůj vytoužený klid,
prosím, dej cestu, dej i Řím.

A kdybych toho přece tolik chtěla
(kolik je snů, co máš ty vyplnit)
tak stačila by minuta mi celá,
ve které prozřela bych, směla pochopit.

A potom odhodím i poslední svůj šat,
nač nosit jej, když duše uviděla,
jak krásné je, jen vědět- mám tě rád-
jak vzácné je, když duše předčí těla.