sedmikráskám

myslím na nebe
hledím do tebe
sedmikráskám květy trhám
sedím koukám čekám
nade mnou ptáci se slétají
klubu se tu z šera v závětří
slza sebevrah padá až dolů
pocity stékají po stéblech trávy
ve stružkách do kanálů
hlady zmírám
na dlážděném chodníku
na lásku brebtám
cesta do nikam
či cesta mezi hvězdy
s otrhanými uvadlými květy
má mě ráda
nemá mě ráda
co počít si mám
tak hledám kolem zvědy
ať zprávu mi přinesou
a poví k čemu tyto okamžiky jsou
teď stojím pod hvězdou
bez jasného jména
ona příště
příště bude jiná
bílé lístky o dlažbu sténají
celý les se otřásl
pod přívalem deště
a mně se tu najednou líbí
já volám ještě ještě
z vesela hledím jak slunce svítí
blázním si teď v noci
ač měsíc tu radši pokloním se slunci
roztočím se po zpátku
s hlavou napřaženou
z podoby pana raka
já bez hlavy pšenice i slunečnice
poslouchám ptáka ohniváka
jak mi na rozloučenou zpívá
potichu plížím se kolem matky smrtky
jež u mé svíce ruce vzpíná
a ještě umýt zuby když jsem přišel z kina
jdu spát

s myšlenkou na nebe
pohledem do tebe
již z rána
všem sedmikráskám
půjdu květy otrhat!