Pojď...mnou...
Pojď...mnou...
zářící řetěz
z řetězové reakce
hvězd
jenž touží vést
Tvé kroky tmou
za lunou
či
za mnou
Stavím ti most
a dubové dveře
z mé tvrdohlavosti
jsou Ti dokořán
Stavím nám most
kde toužím Tě svést
a zavřít dveře
oddělit štěstí
s neštěstím
Stavím nám most
tak pojď…
za lunou
Komentáře (4)
Komentujících (3)
Doporučit
Tisk
Potkají se dva…
Ukloní se…
První…hovoří kouzli v prostoru.
„Jen tak si sednout a pozorovat plášť noční oblohu…“
Druhý?… tančí uprostřed snů.
„Stavím ti most zářící řetěz…“
Pro koho?
Co?
Ach, poučné a krásné setkání…
25.03.2008 09:06:00 | kouzelníček
ale to se stává i mi, že úplný význam svojich počinů zapsaných do veršů objevím až hodně času po tom, co jsem je vlastně sepsal.
21.03.2008 10:44:00 | PUERO
řetězová reakce hvězd hm...ty tvoje mosty se zdají být dost křehké, možná by je zpevnilo pár vajec. Císař Karel by věděl, ale na tyhle mosty, zdá se, pár kraslic nestačí. Hrome, čím víc nad tím přemýšlím, tím víc se mi to líbí. Je to vlastně takové snové spojení dvou odlišných světů tím co mají oba společného. Pfff...nakonec si tu básničku vyložím úplně jinak než jak ji básnířka zamýšlela ne?
21.03.2008 10:42:00 | PUERO