Člověk člověku

Člověk by člověku
světlem měl být,
držet ho za ruku
a v náručí skrýt.

Když přiletí bolest zlá,
ničivý vichr z hor,
plamének naděje,který v něm plá,
když ovládne zármutek,vzdor.

Když odejde radost a potěšení
a slunce zas nevychází,
vzdálené zdá se být rozednění
a blízká bytost nám schází.
Tak jako voda na poušti,
a tažný pták-štěstí nás opouští.

Člověk má člověku přítelem být,
padáli,měl by ho podepřít,
dodat mu víru a naději,
že společně zvládnou vše snadněji.
Společně sdílet radost i žal,
jeden by druhému lásku svou dal.