Ne nesvoboda

Je to něco jako mezi:
nezrození a posmrtnost –
to, kde má duše vězí;
tělo není hostitel ani host.

Je to jako uprostřed ničeho:
nebytí – mimo to, co je jsoucí
a není nic, co by bylo mého –
prázdnota prostoupena nocí.

Není to však nesvoboda,
i když pálí jisté spoutání –
tudíž ani volnost – cosi bodá…
Nejistota? Strach? Pravda? Pokání?

Psychicky svázán v podvědomí –
fyzická volnost – do fyzikálních mezí.
V nezamčené cele, ruky lomí –
stačí jen svobodně vyjít, vymanit se ze rzi.