Zhloupavá chvíle bláznovského dne

Sotva jak jsem ráno vstal
hned k zrcadlu jsem přispěchal.
Akné namě plno ať si,
v ruce držím plné Oxi.
Z láhví u telky zacvičím
v doměnce, že uhry zničím.
To doškoly jsem už šel
s vyrážkou co na obličeji jsem měl.
Ten den byl nějak celý divný
i kantor zdál se celí jiný.
Tu večerní doba už tu byla
až zuby vyčistiti mě i připoměla.
A jako divné pravidlo
ráno, večer před zrcadlo.
Tu zjevil semi divný kluk,
když do zrcadla já jsem kuk.
Tam vše deváté na pátou
stříbrem jsem měl tvář ovátou.
Pak všim jsem si té láhvičky,
kde napsáno jest sříbro na vlasy pro dámičky.