Nepoučitelná.

Při setkání s tebou,jde na mne hic,
kompromis náročné šachové partie,
do plochy složitého obrazu skládat jen,
postupně jako hráč, tah za tahem,
slov tvých skutečnost, či přibájený sen,
rozlišovat, kdy víc, kdy míň to hrajem…

Stíráš ze svých věčných obav prach,
jednou se vzpouzíš, jako hrdá lvice,
pak zas pustíš drába přes svůj práh,
po čase, spěcháš pro útěchu za mnou,
zdeptaná, nad těmi návraty plačíce,
na oku podlitinu, umně maskovanou,

Jak ti radit, když to sama nejlíp víš,
rady umíš rozdávat, poučovat,
ty návraty jsou jenom k zlosti,
myšlení člověka nezměníš
a nezbavíš ho závislosti,
teď tě mám litovat…

Nebudu tě kritizovat, kárat,
to holka vážně, není můj styl,
jen roztrpčenost nad tebou, jako stín,
někde v mém nitru se skryl,
a ty, zavíráš vrátka do hloubi svého pohledu,
skrytou tvou tajenku hádat,
já už nechci, ani nesvedu…