Konec lásky...vyznání

Byl jsi pro mě dar,
ale bůh mi tě vzal.
Byla to bolest, strach a smutek,
že život mi utekl.
Musela jsem jít
a už navždy odejít.
Neotočit se zpět
a skrýt svůj smutek.
Byl jsi pro mě celý svět,
nikoho okolo nevidět,
ale nebyli jsme si souzeni,
ty nebyl jsi můj princ
a já nebyla tvá princezna.

Teď tu stojím
a dívám se zpět,
vzpomínám,
jak bylo nám fajn,
o nic víc se nezajímám..
Zůstaly mi jen vzpomínky,
ale jen ty krásné,
které pomáhají mi nyní skládat tyto básně.
Na vše zlé jsem téměř zapomněla,
ale jen občas jsem si je připomněla,
abych věděla,
že nebyla to chyba odejít.

Mé srdce bylo tvé,
ale nyní už ti nepatří,
někdo jiný stojí vedle mě
a já se šťastnou být cítím.
Navždy zůstaneš v mých vzpomínkách,
v srdci místo pro tebe vždy budu mít,
ale ne lásku, už ne cit.
Jsi tam jen jako zamlžená část,
přátelé se třeba jednou stanou z nás.
Ale ne teď,
ještě není ten správný čas,
aby přátelé se stali z nás...