Cestuju ráda

Ptala se mě jedna stará dáma :
Moje milá, a vy, cestujete ráda ?

Co se dá na tohle říct…...
a tak jí dále tiše myju záda.

Chce se mi odpovědět :
Strašně moc ráda cestuju...
prstem po mapě putuju.

Otvírám do široka oči,
a mívám často, často, hodně často pocit,
že jsem vpravdě tam...

Stojím na slunci
slyším moře
cítím vítr na tváři
hledím na klenby chrámů
pod nohama mám slavné schody
anebo vody kanálů
zmrzlý sníh
hlavu zakláním
stoupám do nadmořských výšek
klesám na dno moře
poslouchám ruch velkoměsta
cinkot zvonků ovčích
flétnu z bambusu
a bubínky z kůže
zvony katedrály
Nového Yorku muzikály
na jazyku mám hořkost čokolády
palčivost chilli
sladký javorový sirup
ostrost Wasabi
slanou chuť popcornu
pod zády hustou trávu irských pastvin
písek bělostný i tmavý
kameny sta a sta let staré
leštěné plochy 21.století
rychlost letu
houpání lodí
jízda na koňském hřbetu
řád kolejnic
monotónnost dálnice
svoboda na kole
rytmus kroků...co mě vedou zpátky do reality.

Pár vteřin…ale všemu skoro věřím.
Byla jsem tam, a všechno uvnitř mám.

Tak opláchnout, ručník…a utřít záda.

Slyšela jste mě vůbec ?
Tak co ?
Cestujete ráda ?

Aha.
Tak jak to vlastně mám ?