Dětství

Má loď se potápí,
a ty mizíš někdě v dáli.
Už se to nikdy nevrátí,
ty chvíle,
které jsme si ve svých srdcích hřáli.

Roky pluly jako kachničky na vlnách,
až jsme si jednoho dne všimnuli,
že před námi stojí dospělácký práh.
Práh do života povinností,
práce
a spousty nových nečekaných zvratů.

Nemohu zatím psát dál,
nevím ještě,
co si pro mne život přichystal.
Kolik dětí?
Jaká práce na mne čeká?
Nevím,
jsem teprve na pokraji tohoto světa.