Ošatka snů

Přichází a odchází lidská bytí,
kapka slz na přežití.
Sny lidí kutálejí se po zádech matičky země,
dvě ruce hladí svá bříška u snídaně.
Ošatka snů v srdci zamilovaných,
rozsévají sny pod nohy jiných.

Stromy v parku smekají svou tvář,
házejí lístky zelené vstříc našim osudům.
Skutky štěstí se v odlesku očí třpytí,
šťastný je ten, který naději svou chytí.
Zvony vdáli mosazí voní,
když při stesku v srdcích zvoní.

Perleťová okna domů se lesknou,
lidé na stráních píší báseň hezkou.
Srdce jako velký kalamář,
srdce jako velký snář,
slzy nemůžou na nás přijít,
ať nechají si chuť na slaný smutek zajít.

Jen zelené lístky vzduchem se rojí,
armáda spásy proti smutku zbrojí.
Hodiny života tikají,
jsou směšné, rafičky nemají.
Společné chvíle lehtivě těší,
jen okamžiky tvých očí bolest tiší.

Za vše co mám ti děkuji,
to co dostanu od jiných darem ti věnuji.
Vše co bude se dít, ať je ve jménu něhy.
Jen tak přiblíží se roztomilost,
jen tak budou si blízko dva opačné břehy.