Horník

Hluboká tma až na světlo luceren,
Jsem jeden z dříčů co rudu dolují,
Jeden z těch co žijí s těžkým břemenem.
V temnotách země s kameny bojuji.
Světlo dne jsem již roky neviděl,
Proč já hlupák padl, do těchto osidel?

Na loži kamenném usínám denně,
V prachu a odštěpcích.
Modlím se bohu ať dovolí změně,
Vstoupit do temných dnů mých.
S balvany na hřbetě vláčím se dál,
Kéž by byl to sen, a já jen spal.

Nevzpomínám na jarní vánek,
Ni na deště z podzima.
Zmáhá mne poslední, nejdelší spánek,
Jak plamen svíčky dech skomírá.
Tak končí mé prokletí,
Dnem co skončí století.