Lovci duší

Dva lovci aniž kdo tuší,
jsou na lovu těl a duší.
Střetli se v lese nemají o tom tuchy,
tiše sedí, číhají mezi buky.

Už líčí na další z nevinných duší,
však zasáhli se navzájem ze svých kuší.
Leží na pahorku v těle šíp zabodnutý mají,
jeden druhého navzájem nesnesitelně se bojí.

Bojí se, že život ještě není zkrocen,
že půjde dál,
Bojí se že šíp neproletěl srdcem,
jak by si lovec přál.

A tak tam leží šílení strachy
bojíc se pohnout, bojíc se setrvat.