.statečná.

,Neměj strach´
mi říkáš už téměř ze zvyku,
jenže já ho mám pořád...
Čas... někdy... nepomáhá.

Já mám na školní lavici
pořád ty samý nepsaný pravidla
a tys´ tam vyskládal oranžový lentilky
a každý něžně šeptáš ty svoje tři slůvka,
který uslyším já...
Až zazvoní...

Místo tří teček píšeš dvě.
Když budeme chtít,
tak slunce zapadne hned.
/stačí se otočit na židli/
Ignoruješ ženskej pláč na zakrvácenejch ulicích,
miluješ okvětní lístky dívčích sukní
a neúnavně říkáš to svoje
/kurva/.

Tyrkysová kůžička na zápěstí
se ještě kroutí novotou...
Z hlavy se mi vysypaly
slova útěchy
a zbylo pár vzpomínek...
/budeš mě držet za ruku?/

/miluju tvoji něžnost/

Pod polštářem cizí podprsenku,
hodně slz
a roztrženej perlovej náhrdelník.
/chtěly sme to obě/
A teď musím bejt statečná,
drž mě pevně,
duhový kuličky se rozkutálely
a já je nestihnu posbírat.