Předjaří III.

Chmurné jak tento čas - květy v alejích
jim polibek na přivítanou vtiskl noční mráz.
Den zkroucený slabostí z neschopnosti tvaru
s úlevou odumírá a svou krví barví oblaka

Já znaven dlouhým bděním nad svou strázní
zlomen tíží všech svých poranění
dalšího rána naposledy obejdu stržené zdi svých snů.
Přetrhnu struny harfy hrající věčnou ouverturu
ke všemu žalu právě zrozeného dne.

s rozedněním
s nadějí
vstoupím znovu do téže řeky