At nic nekončí

Procházím se po ulici,
vidím kluka na lavici.
Netváří se vesele,
hubou něco mele.
Tak se ho ptám,
"Proč se neusmíváš?"
On jen hlavou vrtí
výraz svůj nemění.
Až nakonec povídá.
"Jak bavit mám ?
Doma úkol leží,
avšak jiné myšlenky mi v mysli běží."
Vyrazně se mračím,
ale velmi mu věřim.
Však to sama vidim.
nazor svůj měním.
"Já to vím ,
ty musíš odvahu mít.
Do školy se dáš
a i to sám poznáš."
A tak spolu jdem,
Láskou svou objeven.